Bojující vs. vyčkávající

Marie Slámová vyrostla u jaderné elektrárny Dukovany, letos promovala na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.  Za téma své diplomové práce si zvolila problematiku vyhledávání místa pro hlubinné úložiště, kde analyzovala situaci na nově přidaných lokalitách u jaderných elektráren. Tedy Janoch (u Temelína) a Na Skalním (u Dukovan), jak je pojmenovala Správa úložišť. A právě na získané poznatky se ptal zpravodaj Jaderný odpad.

Jak jste se vlastně dostala k tématu své diplomové práce a s jakými očekáváními jste se do ní pustila?

Jaderná energetika je podle mého názoru v České republice velmi málo problematizovaná a spousta lidí ji považuje za šetrný zdroj energie. Často je přehlížena těžba uranu a ukládání odpadu a vyzdvihuje se pouze samotný provoz zařízení. Cílem mé diplomové práce tedy bylo zjistit, zda lidé, kteří žijí v blízkosti elektrárny a nyní jsou vystaveni faktu, že kromě reaktorů může být u jejich obcí ukládán i odpad z jaderných elektráren, změnili postoj k jaderné energetice. Svůj záměr jsem přehodnotila, když se ukázalo, že Na Skalním se v lidech probudil aktivismus a temelínští jsou k tématu pasivní. Překvapilo mne, že to není spíše naopak.

Můžete čtenářům ve stručnosti představit hlavní závěry, ke kterým jste dospěla?

Obyvatelé z lokality Na Skalním nesouhlasí s technologií hlubinného úložiště a volají po otevření debaty, jakým způsobem s odpadem naložit. Hlubinné úložiště pro ně představuje zbytečnou rizikovou záležitost. Nejen rizika, ale také mezigenerační odpovědnost a hodnota venkovského života a krajiny jsou důležitými faktory, proč úložiště odmítají.

V lokalitě Janoch je situace diametrálně odlišná. Přítomnost MAPE Mydlovary, bývalé úpravny uranové rudy a zároveň jedné z největších ekologických zátěží v České republice má v přístupu obyvatel důležitou roli. Životní prostředí je zde dlouhodobě znečištěno a hlubinné úložiště pro obyvatele představuje spíše minimalizaci rizik oproti ukládání vyhořelého jaderného paliva v meziskladu, který mají na dohled. Stavba úložiště by tak pro obyvatele obcí znamenala určitý finanční přísun, kterým by si mohli kompenzovat zničené životní prostředí sociálním a kulturním rozvojem v obcích. Navíc na rozdíl od dukovanských důvěřují odborníkům ze Správy úložišť a v současné době nepovažují za důležité se tématem zabývat.

Co bylo hlavní příčinou, že předpoklad státních organizací očekávajících větší pochopení pro jaderné odpady v blízkosti jaderných elektráren zrovna u Dukovan tak zásadně nevyšel?

Dá se říct, že pochopení pro jaderný odpad v lokalitě je. Místní nemají problém s tím, že by zde byl jaderný odpad dlouhodobě skladován. Vadí jim hlubinné úložiště, se kterým nejsou nikde na světě žádné zkušenosti a jehož realizaci má v rukou instituce, která si nezískala jejich důvěru. Obyvatelé tu také nerozumí zařazení své lokality coby blízké elektrárně, když oni sami se za jí blízké nepovažují a nejsou s ní příliš spjati. Stát přiřadil lokality na seznam proto, že se nachází u jaderných elektráren, ale nezohlednil další aspekty kromě počtu kilometrů. Lidé z lokality Janoch se cítí s elektrárnou daleko více svázáni na rozdíl od obyvatel z lokality Na Skalním. Zde na elektrárnu nahlíží spíše jako na cizí element, který je spojen se sousední oblastí.

Proč si myslíte, že starostové u Temelína nevnímají možné úložiště u svých obcí jako problém? A proč tam nefunguje občanská společnost jako u Dukovan, která byla hybatelem změny, když zjistila, co se chystá?

V lokalitě Janoch je sepětí s elektrárnou větší, než  Na Skalním, a to i socioekonomické. Další věc je přítomnost uranových odkališť v Mydlovarech, ze kterých jsou starostové zoufalí a mají pocit, že nic horšího než toto je potkat nemůže.

U Dukovan sehrál důležitou roli v nastartování občanské společnosti jeden ze starostů, který nechtěl informace před občany zatajovat. To se u Temelína nestalo. Ani dnes o projektu místní obyvatelé neví, jak ostatně ukázaly průzkumy veřejného mínění. Starostové jsou názoru, že nyní nemá smysl se tím zabývat.

Někdy se obyvatelům a starostům obcí z lokalit pro úložiště vytýká, že jim jde jen, aby odpad neskončil pod jejich domovy a jinak je jim to jedno (NIMBY, tedy „ne na mém dvorku“). Potvrzují to vaše zjištění?

Dokážu si představit, že to tak někteří obyvatelé lokalit mají a může to pro ně být důvod, proč  podepíší petici nebo jdou k referendu. V práci mne ale zajímali ti, kteří aktivně pomáhají iniciovat akce proti úložišti. Musím říct, že u těchto obyvatel postoj založen na NIMBY není. Sami dokonce navrhují, aby jaderný odpad byl skladován v blízkosti jejich domovů i nadále, ale jinou, ne tak  z jejich pohledu zbytečně rizikovou formou. Překvapilo mne, že neřeší pouze svou oblast, ale síťují se i s ostatními lokalitami a jsou ochotní pomáhat napříč republikou.

Když byste měla tu možnost, co byste doporučila změnit Správě úložišť radioaktivních odpadů v přístupu k lidem z lokalit, které vybrala?

Rozhodně bych jim doporučila změnit přístup a jednat s lidmi transparentně, o všem je informovat,  naslouchat místním obyvatelům, reagovat na jejich požadavky a apelovat na to, aby byl co nejdříve na stole k projednání zákon o zapojování veřejnosti.

A starostům i aktivním lidem z těch lokalit?

Temelínským starostům bych doporučila neprodleně seznámit obyvatele s tématem, protože jim tak berou možnost participovat na vývoji celé situace, což se proti nim v konečném důsledku může obrátit. Dukovanské starosty, aktivisty a aktivistky bych chtěla povzbudit v tom, aby se nevzdávali a vytrvali. To, co se jim podařilo vytvořit je mimořádné a obdivuji, jakým způsobem dokázali zvednout zájem obyvatel o místní dění spojený nejen přímo s úložištěm.

Změnil se díky Vašim zjištěním nějak Váš osobní postoj k problematice úložiště a dalšího rozvoje jaderné energetiky vůbec?

Nezměnil. Nadále vnímám využívání jaderné energie jako ekonomicky nerentabilní a vysoce rizikovou záležitost, která má spoustu dalších negativních dopadů.

Děkuji Vám za rozhovor.

Ptal se Edvard Sequens