„Pro úložiště jaderného odpadu prosazujeme koncepci z 80. let, věda přitom pokročila”, říká Bernard

Vyšlo: 2.5.2023

Hlubinné úložiště jaderného odpadu je dlouhodobě emotivní téma. Poslanec, předseda rozpočtového výboru a náměstek hejtmana Plzeňského kraje pro oblast životního prostředí a zemědělství Josef Bernard vysvětluje, proč tomu tak je a proč je příliš pozdě na to, aby se pohled místních změnil. V rozhovoru se zároveň dotýká vědeckého pokroku, který podle něj nabízí další možná řešení.

Josef Bernard, poslanec, předseda rozpočtového výboru a náměstek hejtmana Plzeňského kraje pro oblast životního prostředí a zemědělství

Proč je problematika jaderného úložiště tak citlivá pro občany vybraných potenciálních lokalit?
Průběh výstavby jaderného úložiště je ohromným zásahem do způsobu a kvality života lidí v dotčených lokalitách. Místní mají strach o podzemní vody, obávají se, že výstavba negativně ovlivní hodnotu jejich nemovitostí. Ti lidé zároveň mají celoživotní vztah k regionu a okolní přírodě. Například v případě lokality Březový potok se jedná o krásnou přírodní oblast v předhůří Šumavy.

Co vlastně úložiště jaderného odpadu představuje?
V tom je právě problém. Jedná se o investici – stavbu za přibližně 150 miliard korun. Jenom odvoz zeminy představuje 1,5 milionu nákladních aut! Jádro úložiště bude v hloubce 500 metrů. Celý podzemní areál bude zabírat cca 4 kilometry čtvereční. Nadzemní část bude podstatně menší. Třeba u lokality Janoch je počítáno s 26,5 ha. Musíme započítat i prostor pro svážku zeminy – cca 15 ha. Z toho už si můžeme udělat obrázek, že zejména v průběhu stavby bude zásah do životního prostředí a životních podmínek obyvatel obrovský. Dotčeným obyvatelům se tedy vůbec nemůžeme divit, že mají obavy o svůj životní prostor.

Co vám na projektu nejvíc vadí?
Pokud otázku vztáhnu pouze na to jediné koncepční řešení z 80. let minulého století, pak bych označil způsob jednání s obcemi a občany za problematický. Od začátku nebyla nastavena pravidla pro průběh jednání. Nedůsledně byly řešeny socioekonomické dopady projektu, kompenzace a odškodnění. Z hlediska technického řešení, vlastních průzkumů a geologických zkoumání našim inženýrům věřím, i když vím, že řada starostů se mnou v tomto také nesouhlasí. Chvályhodné je, že ministr Síkela nyní předkládá příslušný zákon, který pravidla určuje. To se děje po mnoha letech. Tento zákon je nutný, ale zklidnění rozjitřené situace již nemůže přinést. Bohužel je příliš pozdě.

Dobře. Ale musíte uznat, že jaderný odpad musíme někde bezpečně uložit.
To nerozporuji. Žijeme v komfortu, svítíme, topíme a jinak využíváme elektřinu. Účet není pouze za stavbu jaderné elektrárny, palivo a provoz. Zahrnuje i výstavbu a provoz gigantického úložiště. Vědecké poznání v oblasti jaderné energetiky ale postupuje. Co snížení toxicity odpadu? Co snížení jeho objemu? A opravdu jsme definitivně rozhodnutí rezignovat na jeho druhotné využití? Ano, jsou to obrovské výzvy. Ale jiné vyspělé země určitě do svého rozhodování tyto argumenty zahrnují. Zdá se mi, že jedeme jako parní válec a prosazujeme jen a jen koncepci z 80. let.

Jste tedy pro zrušení projektu hlubinného úložiště?
Určitě ne. Zvažoval bych ale i jiné varianty. Dnes umíme laboratorně snížit objem jaderného odpadu v poměru 1:10. I to by byl obrovský posun. Pak už zeminu nebude odvážet 1,5 milionu aut, ale 150 tisíc. Do roku 2030 bych pokračoval i s monitoringem vhodných úložišť, ale nevratné kroky bych činil až po zevrubném zvážení všech možností. Tak postupuje například Kanada. Ta vybudovala sklad pro střednědobé uložení jaderného odpadu a definitivně rozhodne déle. Každopádně ale musí vláda k jednání s občany přistupovat daleko zodpovědněji. Je to stejně důležitý aspekt projektu, jako geologické průzkumy.

Josef Bernard, poslanec

Zdroj: starostove-nezavilsli.cz