V Rožné testují sklad radioaktivního odpadu. Musí vydržet sto tisíc let

Podle plánů státu se začne vyhořelé palivo z jaderných elektráren zavážet do českého hlubinného úložiště až za padesát let. Přípravy na výstavbu podzemního skladu však už začaly. V posledním uranovém dole Rožná na Žďársku vzniká podzemní laboratoř, kde vědci testují podmínky, které musí úložiště splňovat.

Fotogalerii a video s reportáží naleznete zde.

Zurčení podzemního potůčku přehlušuje hlasitá ventilace. Průzračnou vodu protékající skrze zrezivělé koleje důlního vláčku občas rozčeří hornická holínka. Už téměř šedesát let získávají havíři uran v chladných a vlhkých chodbách dolu pod Dolní Rožínkou na Vysočině. Na povrch ho dopravili už 21 tisíc tun.

Pro letošek však na dole Rožná I počítají s těžbou už jen necelé stovky tun uranu, který už léta pohání nejen tuzemské jaderné elektrárny. A podle plánů se ozve za necelé dva roky zvonek přepravní klece naposledy.

Pokud cena rudy nevystřelí prudce nahoru a nevyplatí se vytěžit i zbytkové zásoby, jejichž získání je za současných podmínek ekonomicky nerentabilní, s posledním dnem příštího roku se důl uzavře. A spolu s ním se završí i éra dobývání uranu nejen v Česku, ale i v celé Evropské unii.
Než však důlní dílo nadobro zaplaví voda, život v hlubině ještě pár let neutichne. Pod jámou Bukov v hloubce 600 metrů pod povrchem bude ještě minimálně deset let čilý provoz, i když žádný uran se tam už těžit nebude.

Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) chce lokalitu využít. Buduje tam unikátní podzemní laboratoř, v níž chce získat poznatky pro výstavbu konečného hlubinného úložiště vyhořelého jaderného paliva z Temelína a Dukovan.

150 metrů nestačí, testy je potřeba provést hlouběji

„Pro stavbu úložiště musíme provést rozsáhle průzkumy. V různých etapách budeme používat povrchové metody nebo vrtné práce, ty však mají své limity. Pro potvrzení průzkumů je nutné získávat i data z podzemí,“ vysvětluje geolog Lukáš Vondrovic, vedoucí oddělení geologických prací SÚRAO.

Uranový důl je tak pro potřeby SÚRAO ideální lokalitou. Další dvě podobné laboratoře ve vodárenském tunelu v Bedřichově a štole Josef ve zlatém ložisku Mokrsko ve středních Čechách dosahují hloubky maximálně 150 metrů. Hornina o několik stovek metrů hlouběji se však chová úplně jinak. Stávající laboratoře jsou tak pro výzkum nedostačující.

Výstavba Podzemního výzkumného pracoviště Bukov, jak se laboratoř oficiálně nazývá, začala před třemi lety, letos skončí. Až bude hotová, bude se skládat především z 320 metrů dlouhé slepé chodby vedoucí od jámy s výtahem směrem k jihu.

„Nejedná se o štolu, ale překop. Štola je hlavní důlní dílo, které je raženo pro otvírku důlního díla z povrchu,“ upozorňuje na rozdíly v hornické terminologii hlavní inženýr dolu Petr Kříž.

Z „překopu“ pak budou odbočovat dvě chodby k celkem čtyřem zkušebním komorám, z nichž je prozatím hotová pouze první, nacházející se zhruba v polovině tunelu. Na jeho konci se stáčí další, dosud nedokončená chodba, kterou zakončí další tři výzkumné niky. Opracování horniny se zde na první pohled od zbytku dolu liší. Stěny chodby vypadají stabilněji a nejsou ani zpevněny kovovými výztužemi.

Bezpečnost na sto tisíc let

Chodba totiž vzniká zcela jiným způsobem. Horníci zde testují takzvanou metodu obrysových trhacích prací, která - pokud se osvědčí - najde využití i při výstavbě konečného úložiště.

„Metoda nám umožňuje minimalizovat vliv trhacích prací na okolní horninu, použití minima výztuže a zároveň dodržet stanovený tvar chodby. Byla vyvinuta pro granity v severských zemích, tady jsme prokázali, že je uplatitelná i v místních podmínkách,“ vysvětluje Vondrovic.

Masiv horniny narušený trhavinou může být u úložiště jaderného odpadu velkým problémem. Zjistit, v jaké míře mohou trhací práce horninové prostředí ovlivnit, bude jedním z úkolů výzkumného pracoviště. Geologové také detailně monitorují chování podzemních vody, dalšího významného rizika pro vyhořelé palivo. Testovat budou také, jakým způsobem může docházet k migraci radionuklidů horninou nebo průběh koroze materiálu na výrobu kontejnerů s radioaktivním odpadem.

„Musíme prokázat bezpečnost úložiště na sto tisíc let,“ vysvětluje Vondrovic. Data získaná v PVP Bukov se sice budou týkat jen výrazně kratšího časového úseku. Vědcům však postačí na to, aby působení vlivů mohli v požadovaném období namodelovat.

Náklady na výstavbu a dlouhodobý provoz PVP Bukov se odhadují na 1,7 miliardy korun, podle Vondrovice však budou zřejmě nižší. Peníze jdou především z takzvaného jaderného účtu, na který producenti radioaktivního odpadu odvádí rezervy na jeho konečné uložení (více o financování úložiště čtěte zde). Vedle toho se počítá také s využitím evropských fondů, případně plateb od dalších výzkumných organizací, které budou mít o využití unikátní podzemní laboratoře rovněž zájem.

Jen drahý sociální program pro horníky, tvrdí kritici

Bukov má však i své odpůrce. Argumentují tím, že geologická stavba se zde shoduje jen s jednou ze sedmi státem vytipovaných lokalit pro konečné úložiště. Pouze nedaleká Kraví Hora je podobně jako Bukov umístěna v přeměněných horninách. Zbylých šest má granitové podloží.

Skutečnost, že průzkum probíhá v identické geologické situaci, může podle odpůrců vést automaticky k volbě Kraví Hory i přesto, že nemusí být pro úložiště nejvhodnější.

„Existence laboratoře také může znamenat, že tam vznikne později i hlubinné úložiště,“ obává se Martin Schenk, předseda občanského sdružení Nechceme úložiště Kraví hora. V opačném případě se podle ekologického hnutí Calla jedná spíš o předražený sociální program pro zhruba devadesát horníků, kteří na Bukově najdou uplatnění i po ukončení těžby uranu.

To však Vondrovic odmítá. Podle něj budou získaná data využitelná pro všech sedm potenciálních lokalit. „Hodnocení lokalit je nastaveno tak, že každá z nich je na stejné startovací pozici,“ říká.

Rozhodnutí zřídit laboratoř v Rožné podle něj padlo především proto, že vybudování podobného pracoviště na zelené louce by přineslo výrazně vyšší náklady než využití infrastruktury existujícího dolu.

Autor: Jan Brož

Zdroj: idnes.cz 

Autor foto: Petr Topič