Problém jaderného odpadu má etický rozměr
O dánské studijní skupině pro etické posouzení problému jaderného odpadu jsme v minulém roce psali v souvislosti s institutem předávaného správcovství, který navrhla jako variantu pro nakládání s jaderným odpadem. Hodnocení technologie hlubinného úložiště, které studijní skupina v této souvislosti publikovala, se neomezuje na podmínky severní Evropy. Autoři se shodli na následujících základních tezích.
Projektanti hlubinného úložiště musejí s ohledem na extrémně dlouhou dobu, po kterou zůstává jaderný odpad nebezpečný, přijmout větší úroveň odpovědnosti k budoucím generacím, než je běžné u velkých stavebních projektů. Vzhledem k nejistotám spojeným s plánováním ve velmi dlouhém časovém horizontu, je třeba pracovat s principem předběžné opatrnosti.
Technologie konečného uložení předpokládá, že odpad bude po zapečetění v úložišti ponechán bez dozoru a bez možnosti opětovného přístupu. Aby byl tento předpoklad naplněn, musíme si být jisti, že geologické vrstvy obklopující úložiště jsou nejen nepropustné, ale také velmi stabilní. Svoji schopnost izolovat odpad si musejí uchovat po velmi dlouhou dobu.
Podle našeho názoru spočívá hlavní problém konečného uložení ve vědecké nejistotě: geologie není prediktivní vědou. Používané matematické modely popisují komplexní procesy probíhající v podzemním prostředí velmi zjednodušeně a jejich výsledky nemohou být experimentálně ověřeny v dlouhém časovém úseku, který je z hlediska úložiště relevantní. Geologové dokáží díky svým znalostem dobře popsat mnoho jevů, ke kterým došlo v minulosti, ale nemohou s jistotou předpovědět, co se stane v budoucnu. Používaný pojem „konečné uložení“ nepochybně slibuje víc, než může nabízená technologie nabídnout.
Vzhledem k tomu, že odpovědnost za péči o jaderný odpad necháváme v případě konečného úložiště na přírodních procesech, které umíme popsat jen do určité míry, riskujeme únik radioaktivních látek v dlouhodobém i střednědobém výhledu. Vědecké a technické podklady předkládané navrhovateli úložiště toto riziko nevylučují. Budoucím generacím tak hrozí, že budou vystaveny vážnějším environmentálním problémům než my.
V případě projektu hlubinného úložiště a nejistoty, která je s ním spojena, se nemůžeme spokojit s principem nejlepší dostupné technologie. Problém vysokého rizika v daleké budoucnosti nelze prohlásit za vyřešený poukázáním na vynaložené úsilí a prostředky. Hlubinné úložiště by bylo možné přijmout za řešení jen v případě, že při jeho využití budou nejhorší myslitelné následky nepravděpodobných událostí mírnější než v případě ostatních variant. Při současné úrovni znalostí není možné řešit problém radioaktivního odpadu tímto způsobem.
Kompletní verze originálního článku.
Autor: Karel Polanecký
Zdroj: Temelín.cz / foto: Wikimedia Commons
