O jádru a odpadech, ale hlavně o zdravém selském rozumu
Pozn redakce.: Článek je odpovědí na text předsedy Energetické Třebíčsko a místopředsedy Rady SÚRAO pana Jonáše, který výšel přednedávnem zde.
Jak se všechno semlelo
S velkou dávkou nelibosti musím konstatovat, že jsem snad pronásledován jadernou lobby. Když jsme před 15ti lety chtěli prodat naši chalupu na Vysočině, zrovna se v tisku objevila informace, že další lokalita pro možné hlubinné uložení jaderného odpadu bude Kraví Hora u Dolní Rožínky. A to je jen kousek od naší chalupy. A rázem všichni předjednaní zájemci o koupi veškerá jednání zastavili a chalupa se stala neprodejnou. No a nyní, ještě to není ani tři měsíce, přišla stejná Jobova zvěst znovu. Tentokrát do Lipníka u Hrotovic, kde jsme si postavili dům. A byl to opět blesk z čistého nebe. Do února nikdo nic nevěděl a najednou to vypadá, že by stavbu úložiště chtěli začít nejlépe zítra. Samozřejmě, že i sociální dopady jsou zase stejné. Zejména nejistota, co bude s vesnicí a jejími obyvateli dál. A k tomu se u nás právě dokončuje výstavba nové obytné lokality (na jejíž výstavbu se obec značně zadlužila) a zájemci již od záměru u nás stavět odstupují. Pohlédl jsem tedy již podruhé do tváře té hydry, co mne zdá se nemíní nechat napokoji. Popravdě, když jsme tenkrát chtěli prodávat chalupu, ani mně se nezdál projekt hlubinného úložiště až tak problematický. Proto-jsem trochu nechápal tu až panickou obavu všech tehdejších zájemců. A když tedy nyní celá ta věc znovu přišla až k nám, rozhodl jsem se v celé problematice zorientovat.
Nahlédnutí pod pokličku
Navštívil jsem postupně tři veřejné prezentace SÚRAO (správa úložišť radioaktivních odpadů) a také závěrečnou prezentaci výzkumů našeho území SÚRAO ve Valči. Když to shrnu: Byl to docela šok, zjistit, jak amatérsky až diletantsky jsou vedeny veškeré práce. A to zejména, když se to týká takto závažné věci, která může přímo ohrozit zdraví a životy lidí. Vzhledem k dlouholetému a zatím doposud bezproblémovému celkem blízkému soužití s jadernou elektrárnou Dukovany jsem měl vždy pocit, že jaderná energetika je u nás řízena odborníky. V otázce hlubinného úložiště jsem tento pocit velmi rychle ztratil.
Jelikož nás obecné informace podávané SÚRAO na prezentacích příliš neuspokojovaly, snažili jsme se na besedách zjistit pravý stav věcí konkrétními dotazy. A najednou se ukázalo, že celá záležitost má opravdu jen hezký obal. Ale uvnitř je prázdno a spousta pochyb a nejistoty. V podstatě na žádnou naši otázku nezazněla jasná a uspokojivá odpověď. A protože některé ťaly opravdu do živého, reagovalo SÚRAO tak, že hned na další debatě přišlo s jiným návrhem řešení. Ale ten se obvykle už po pár dalších dopl ňujících otázkách opět dostal do slepé uličky. Dovedete si představit, že projekt tohoto nebezpečí a významu - trvalé uložení jaderného materiálu - je řešen po patnácti letech takříkajíc řia koleně ?!
Prý, že bezpečnost je to hlavní
Spoustě místních lidí to došlo také a všech se nás zmocnily zcela oprávněné obavy. Rozhodli jsme se tedy založil Spolek SOS Na skalním, z.s., s cílem stát se partnerem místních samospráv a pomáhat šířit informace k místním lidem. Nashromáždili jsme značné množství materiálů, které jednoznačně ukazují na komplexní nepřipravenost celého záměru. Jak technické řešení úložiště, tak zejména jeho dlouhodobá bezpečnost není nikde ve světě doposud vyzkoušena. Jednalo by se tedy o velmi nebezpečný experiment, na který nikdo nedává žádnou záruku. Naopak jsme zjistili, že většina vyspělého světa myšlenku hlubinného úložiště jako bezpečného a trvalého řešení postupně zavrhuje. Zjistili totiž, že většinu teoretických úvah a předpokladů nelze v reálu realizovat. Zejména sama otázka trvalé bezpečnosti se ukazuje jako nerealizovatelná. Otázka totiž nezní ,JESTLI se jaderný materiál začne z úložiště uvolňovat, ale KDY se tak stane!! A to dost mění celý pohled ria věc. Takže ať už by se úložiště budovalo sebelépe, prostě by se jednou začala radioaktivita šířit. A bylo by pak jedno, jestli bydlíte kilometr od něj nebo desítky kilometrů daleko. Podzemní vody by ji prostě rozšířily. Prezentovat celou myšlenku hlubinného úložiště ve stávající podobě jako bezpečnou může jen někdo s naprostým nedostatkem soudnosti (a svědomí). Anebo ten, kdo se dívá na celou věc jen povrchně bez znalosti konkrétních navržených postupů a řešení. Samostatnou kapitolou zůstává chování státu a jím zřízených organizací k nám jako občanům. V jiných částech světa mají ve většině zemí v této otázce obce právo veta. A samozřejmě volný přístup ke všem informacím. U nás je tomu zcela naopak.
Jaké máme možnosti
Neustále je nám předkládáno, že hlubinné úložiště je to jediné možné řešení. Možná to tak vypadalo před těmi 15-20 lety, kdy celá koncepce vznikla. Dnes už většina rozumných států světa akceptuje, že to není zdaleka jediné řešení a už vůbec ne to nejlepší. V současnosti se zdá nejperspektivnějším úložištěm vybudování podzemního skladu v hloubce několika desítek metrů pod zemí, 'kde by bylo vyhořelé jaderné palivo skladováno stejně jako dnes v ochranných chlazených kontejnerech za stálého dozoru. A v budoucnu by tato surovina mohla být kdykoliv znovu využita (ano jedná se totiž daleko více o surovinu než o odpad, ve vyhořelém palivu je totiž spotřebováno jen asi 5-7% energie). Bylo by tedy zcela nesmyslné ji natrvalo zakopávat pod zem, zejména pokud by reálně stále hrozilo nebezpečí uvolnění radiace do okolí.
Naše stanovisko
Za nás, tímto záměrem dotčené občany a obyvatele, bych chtěl všem propagátorům vybudování hlubinného úložiště vzkázat: Svým nezodpovědným přístupem ohrožujete naše domovy, budoucnost naši i našich dětí a potažmo celé naše životní prostředí. Jelikož se dnes už jasně ukázalo, jak nebezpečnou akcí s téměř nedozírnými následky by vybudování hlubinného úložiště jaderných odpadů bylo, hodláme se bránit všemi prostředky. A jestliže někdo mluví o alibismu, populismu a pokrytectví, měl by si uvědomit, že alibista, populista a pokrytec je zejnié na ten, kdo chce zvolit to nejjednodušší a povrchně líbivé řešení. A to i za cenu, že se jedná o řešení nejvíce nebezpečné. A to zvláště tehdy, pokud z toho má a do budoucna hodlá mít finanční zisk.
Autor: Mgr. Petr Andrýsek Spolek SOS Na skalním, z.s.
