Německo: vysoce radioaktivní odpad - mistrovský plán na konečné uložení

Nezávislá komise stanovila pravidla pro hledání úložiště vysoce radioaktivního odpadů v Německu. Přečtěte si, jak se v Německu bude dál hledat místo pro trvalé uložení radioaktivního odpadu.

Milión let má být vysoce radioaktivní odpad z jaderných elektráren bezpečně uložen v německém trvalém úložišti. Ale kde? O tom se vedou v Německu již dlouhá léta spory. Odborníci nyní stanovili, jak má proces hledání trvalého úložiště probíhat.

Co vyplývá ze zprávy úložišťové komise?

Komise stanovila, podle kterých kritérií se má hledat místo pro trvalé úložiště jaderného odpadu. Na základě geologických kritérií se nejprve vyloučí ta místa, která jsou z tohoto hlediska nevhodná. Poté se vyberou lokality odpovídající těmto minimálním požadavkům. V dalším kroku se vyberou lokality, vhodné z pohledu geologického a vědeckého. Spolkový sněm a Spolková rada pak musí nařídit důkladné průzkumy některých lokalit. Po těchto průzkumech bude následovat jednání ve Spolkovém sněmu a Spolkové radě, aby se stanovilo, kam se nakonec jaderný odpad uloží.

Jaká kritéria komise stanovila?

Jsou ta za prvé technické a geologicky - vědecké otázky: Jak musí být uzpůsobeno horninové podloží? Jak silná musí být vrstva horniny? Je možno zajistit, že v oblasti úložiště nedojde k nežádoucím změnám díky teplotě, kterou bude vyvíjet radioaktivní odpad?Kromě toho musí být zajištěno, aby se v průběhu celého procesu výběru vhodné lokality nepodvádělo. Všechno musí probíhat transparentně: do procesu výběru budou zapojeni dotčení obyvatelé a také ekologická sdružení. Zájemci mají na www.endlagerbericht.de možnost komentovat možnosti, kroky celého řízení nebo podat vlastní návrhy.

Zůstane jaderný odpad pro vždy na stejném místě?

V zásadě ano. Odborníci jsou již ale opatrní. To souvisí kromě jiného se špatnými zkušenostmi se skladování jaderného odpadu v bývalém solném dolu v Asse. Tam se skladovaly středně a nízko aktivní odpady. Ale skladovací komory a štoly nebyly tak stabilní, jak se očekávalo. Spodní voda měla možnost se do nich dostat. V roce 2013 proti vznikl nový zákon, stanovující, že se odpady z Asse do nejrychleji a nejbezpečněji z úložiště vyjmou a budou převezeny do jiného úložiště. Proto se možnost vyjmutí odpadu zohledňuje i u úložiště vysoce radioaktivního odpadu.

Jak vypadá časový plán?

Úložišťová komise měla svá doporučení odevzdat již na konci roku 2015. Protože některé otázky však nadále zůstávaly otevřené, byla lhůta pro odevzdání její zprávy o půl roku prodloužena. Komise předá svou zprávu německé ministryni životního prostředí Barbaře Hendricks příští úterý. Následně se bude zprávou zabývat Spolkový sněm a Spolková rada. Vhodné úložišťové místo se má podle plánu najít do roku 2031. Ale množí vědci jsou vůči tomu termínu skeptičtí. „Před rokem 2050 to definitivně nebude,“ říká například Jörg Sommer z Německé nadace pro životní prostředí.
Konečné úložiště pro radioaktivní odpady však nefunguje ještě nikde na světě. V listopadu 2015 však finská vláda vydala povolení pro stavbu konečného úložiště v Olkiluotu, které má být uvedeno do provozu v roce 2022.

Které lokality přichází v úvahu?

Plánem je, že se vysoce radioaktivní odpady budou trvale skladovat několik set metrů pod zemí v dole. Jako geologická formace přichází do úvahy sůl, jíl nebo žula. Takových oblastí je v Německu několik, mnoho z nich se pak nachází v Dolním Sasku. „V zásadě však přichází v úvahu všechny spolkové země, kromě Hamburku a Berlína,“ říká Thorben Becker ze Spolku pro životní prostředí a ochranu přírody (BUND). Bavorsko se však umístění úložiště na svém území brání.

A co bude s Gorlebenem?

Nejčastěji se mluví o solném dole v Gorlebenu, kde na na povrchu již dnes nachází meziklad jaderného paliva. Zda se ale hodí i jako trvalé úložiště, to je již 40 let jádrem sporů. Do tohoto dolu se již nasypalo mnoho peněz - někteří kritici se proto obávají, že právě z tohoto důvodu se nakonec tato lokalita vybere jako místo pro trvalé uložení jaderných odpadů. Členové komise to však odmítají a říkají, že celý proces výběru vhodného úložiště bude probíhat férově a otevřeně.

Kdo byl vůbec členem komise?

32 členů plus dva předsedové. Osm vědců, 16 politiků ze spolkové vlády a ze spolkových zemí a 8 zástupců ze společnosti - tedy z odborů, průmyslu, náboženských obcí a ekologických organizací. O předsednictví se dělili Michael Müller (SPD), předseda Spolku přátel přírody Německo a Ursula Heinen-Esser (CDU). Oba jsou bývalí státní tajemníci pro životní prostředí. Politici neměli ve finálním rozhodování komise žádný nárok na hlas.

Zdroj: Spiegel.de