Německo: likvidace jaderného odpadu bude mnohem dražší a může skončit až v roce 2170
Odborníci varují před miliardovými náklady, které mohou vzniknout státu: než se najde, zařídí a zaplní konečné úložiště jaderným odpadem, může to trvat ještě 150 let.
Náklady na likvidaci pozůstatků německé jaderné energetiky mohou být mnohem vyšší, než se dosud předpokládalo. Podle odhadů předsedy parlamentní komise pro problém ukládání jaderného odpadu Michaela Müllera (SPD) by tyto náklady mohly v budoucnu vzrůst na 50 až 70 miliard euro.
Peníze na tzv. atomovém kontě, které si sem pravidelně ukládají všichni čtyři provozovatelé německých jaderných elektráren (E.On, RWE, EnBW a Vattenfall) na budoucí ukládání jaderných odpadů a demontáž svých jaderných elektráren, dosahují oproti tomu pouze 36 miliard euro. „Na stát by přešla obrovská finanční rizika, jak ukazují také analýzy spolkového ministerstva hospodářství,“ řekl Müller deníku Frankfurter Rundschau.
Parlamentní „úložišťová“ komise má do poloviny roku 2016 připravit restart procesu hledání jaderného úložiště. Jejích
33 členů se nyní nachází takřka v poločasu. Mezitím pracovní skupina této parlamentní komise vypracovala a předložila materiál s předběžným harmonogramem procesu hledání jaderného úložiště. Z něj kromě jiného vyplývá, že se celý proces může ukončit až v polovině příštího století. Ukončení definitivního ukládání jaderného odpadu předpokládají odborníci teprve v letech 2075 až 2130 a uzavření konečného úložiště s vloženým jaderným odpadem mezi roky 2095 a 2170 nebo později.
Ve hře nadále zůstává i solný důl Gorleben, který je v hledáčku státu pro trvalé uložení jaderného odpadu již od roku 1977. Do roku 2031 se má vybrat definitivní lokalita pro uložení, pak se bude muset postavit sklad a jaderný odpad se bude překládat do nových kontejnerů a dopravovat na místo trvalého uložení. Dosavadní mezisklady u jaderných elektráren jsou zatím povoleny pouze na dobu 40 let, je ale pravděpodobné, že se tato doba hodně překročí.
Zákon o hledání konečného úložiště jaderných odpadů, který Německo přijalo v roce 2013, předpokládá začátek nového procesu hledání konečného úložiště pro rok 2018 a definitivní stanovení místa pro trvalé uložení jaderného odpadu v roce 2031. Odborníci se obávají, že se tento harmonogram nedá dodržet. Šance na splnění těchto termínů je podle dokumentu nejistá. Zprovoznění úložiště je možné nejdříve v letech 2045/2050. Teprve potom může začít postupné svážení kontejnerů z aktuálně 16 německých meziskladů do konečného úložiště. Proces uskladnění má podle odhadů odborníků trvat 30 až 80 let.
Oproti dřívějším plánům by to bylo znamenalo velké zpoždění. Jaderní odborníci poukazují na skutečnost, že to přinese i další problémy s meziskladováním jaderného odpadu v kontejnerech Castor, kde se nyní nachází. Tyto mezisklady jsou zatím povoleny na dobu 40 let. Zde skladovaný odpad se pak bude buďto muset převézt na jiné skladovací místo nebo přeložit do nových obalových souborů. Bude se přitom jednat o „technicky, ekonomicky a institučně náročný proces“. Jednoduše řečeno: bude to trvat dlouho a stát hodně peněz.
Další člen „úložišťové“ komise Michael Sailer varoval v rozhovoru s deníkem Frankfurter Rundschau před trvalým skladováním jaderného odpadu ve stávajících meziskladech. „Bez plynulého vývoje procesu hledání trvalého úložiště by se mohlo stát, že vyhořelé jaderné palivo zůstane ve stávajících meziskladech až do roku 2100, což může vést k nestabilitě uloženého materiálu,“ řekl.
Podle Sailera zde existuje nebezpečí, že by se mohlo uvolnit velké množství radioaktivity do životního prostředí, protože nadzemní sklady s jaderným odpadem mohou být snáze ohroženy než trvalé úložiště v podzemí - například válkou, teroristickými útoky apod. Nikdo nemůže zaručit, že Německo bude i za 80 let stejně mírovou zemí jako dnes.„Meziskladování na delší dobu by nepřijatelným způsobem ohrozilo další generace,“ řekl Sailer, který je také předsedou komise pro likvidaci odpadů německé spolkové vlády.
Další informace: www.fr-online.de nebo www.fr-online.de
(c) Gabriela Reitinger, OIŽP / Foto: archiv Calla
