K dialogu cesta trnitá
Tisková zpráva spolků SOS Lubenec a Za záchranu kostela sv. Jiljí z 15. listopadu 2015
Lubenec je součástí jedné ze sedmi lokalit vytipovaných k vybudování hlubinného úložiště radioaktivních odpadů, kde by mohlo navždy skončit použité palivo z jaderných elektráren. Průzkumné území v lokalitě Čertovka bylo stanoveno v krajích Ústeckém a Plzeňském a od hranic kraje Karlovarského nebo Středočeského ho dělí necelé dva kilometry. Průzkumné území bylo stanoveno přes nesouhlas místních obyvatel, ačkoli bylo obcím slíbeno, že bez jejich souhlasu nebudou průzkumy realizovány.
Na první nezávislou konferenci o hlubinném úložišti s mottem „Hledáme dialog“ dorazilo v sobotu 7. listopadu do Lubence podle registračních archů 115 účastníků. Vedle místních obyvatel také zástupci ministerstev a úřadů, politici, nezávislí odborníci i jednotlivci z ostatních vytipovaných lokalit. Místní spolky SOS Lubenec a Za záchranu kostela sv. Jiljí, které konferenci organizovaly, se dlouhodobě snaží zvýšit obecné povědomí o tématu jaderného odpadu, které je vnímáno společností zatím jako okrajový a regionální problém.
Celý program konference byl rozdělen do bloků. V úvodu seznámila Jana Michalcová přítomné s důvody, které vedly spolky k uspořádání konference: „Otázka možného vybudování úložiště radioaktivního odpadu za našimi domy už nyní ovlivňuje náš denní život a budoucí vývoj celého regionu.“ Jitka a Richard Kantovi představili projekt s příznačným názvem „Turistická stezka Zářivka“, jehož výstupem je mapa s vyznačenou trasou stezky po průzkumném území mezi místy, kde by v budoucnu mohla stát jaderná zařízení. Richard Kanta pak ve svém příspěvku upozornil na nerovné postavení spolků a obcí v jednání se státním aparátem.
Geolog Jiří Svejkovský ve svém příspěvku poukázal na sérii závažných pochybení při hodnocení lokality Čertovka. Tím nejzávažnějším, sahajícím až do počátku výběru lokalit, je opomenutí existence tzv. Jáchymovského zlomu. Tato hlubinná zlomová soustava směřující od Jáchymova k Českým Budějovicím protíná lokalitu Čertovka. Ač je na tuto linii vázán vulkanický komplex Doupovských hor a její význam je v blokové stavbě Českého masívu zcela zásadní, není tento zlom zařazen do vylučujících kritérií. „Srovnáním základní tektonické mapy Českého masívu a mapy vylučujících pásem tektonických zón můžeme zjistit, že při výběru vhodné lokality nebyla přítomnost Jáchymovského zlomu zohledněna,“ říká Jiří Svejkovský a shrnuje: „Pokud by byl dodržen správný postup při uplatnění vylučujících pásem, už v této fázi hodnocení by musela být lokalita Čertovka vyřazena jako nevhodná.“
Poté, co starosta obce Blatno Václav Beneš ve svém příspěvku podpořil blížící se geologický průzkum jako objektivní srovnání lokalit a případnou stavbu úložiště označil jako možný přínos pro svou obec, ředitel Správy úložišť (SÚRAO) Jiří Slovák ve svém příspěvku shrnul obecné požadavky na geologickou stavbu území a na dosavadních poznatcích o Čertovce naopak, v kontrastu s příspěvkem o nevhodnosti, demonstroval její potenciální vhodnost. Jím prezentované mapy ani modely však Jáchymovský zlom ani jeho vliv neobsahovaly. Ostrý kontrast příspěvků obou přednášejících, Svejkovského a Slováka, tak musel nutně zanechat u přítomných v sále rozporuplné pocity.
Důsledky dalšího geologického průzkumu a případné stavby HÚ shrnula v příspěvku krajinářka Martina Lukešová. Hodnotu ztráty ekosystému v případě výstavby HÚ vyčíslil odborník na environmentální a ekologickou ekonomii Josef Seják na miliardu korun. Ochránci přírody a krajiny se shodli, že by s velkou pravděpodobností došlo nejen ke ztrátě rekreační funkce, ale v důsledku ztráty cenných ekosystémů k narušení územního systému ekologické stability a k postupné izolaci oblasti v blízkosti úložiště a vylidňování.
Stanislav Mikeska v obsáhlém příspěvku informoval, jaký vliv má toxicita (jedovatost) uranu na lidské zdraví. Bezprostředně následující příspěvek předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) Dany Drábové byl věnován zajištění bezpečnosti při ukládání radioaktivních odpadů. Jako potenciální riziko bylo rozebíráno pouze radiační a po dotazech i ochrana před vnějšími riziky, jako jsou terorismus nebo letecké havárie. Rizika působení toxických vlivů, zmiňovaná v předchozím Mikeskově příspěvku, nejsou vyhodnocena (na rozdíl od rizik radiace) v žádných zprávách a ani jejich hodnocení není v působnosti SÚJB.
V dalším příspěvku Pavel Pavlík dokládal na veřejně dostupných dokumentech, že v roce 2003 už probíhal v lokalitách geologický průzkum, ovšem nezákonně - bez stanovení průzkumného území.
Edvard Sequens z Calla – Sdružení pro záchranu prostředí se v příspěvku zabýval rolí veřejnosti při hledání úložiště. Na základě dosavadního silového a netransparentního přístupu státu k obcím navrhl zastavit vyhledávání a podle německého vzoru nejprve hledat společenský konsensus a pak teprve stanovovat výběrová kritéria. Jako možnou platformu pro takovou vizi vidí už existující Pracovní skupinu pro dialog. Zmínil také návrh nového zákona o posílení práv obcí při hledání hlubinného úložiště, téma, jemuž se podrobně věnoval v dalším příspěvku Jiří Slovák.
Po krátké obrázkové prezentaci Pavla Pavlíka o „lžičkách“, kterými SÚRAO a najaté agentury „krmí“ veřejnost, předal Jiří Mutl z Rudíkova přítomným ve výstižně pojmenovaném příspěvku Pohled zdola své zkušenosti občana-solitéra, neangažovaného ve spolcích pro ani proti, z jednání s úřednickou mašinérií a s autokratickým přístupem státu.
Mezi jednotlivými příspěvky využili prostor k diskuzi i poslanec parlamentu Michal Kučera, senátorky Alena Dernerová a Zdeňka Hamousová, senátor Jaroslav Doubrava, Zdeněk Hubáček z Ministerstva průmyslu a obchodu, Martin Holý, který byl na poslední chvíli vyslán ministrem životního prostředí, nebo Jiří Svoboda z Akademie věd. Posledně jmenovaný mj. uvedl, že časový tlak na vybudování úložiště, kde by mělo být použité palivo uloženo trvale bez možnosti vyjmutí, není v souladu s předpokladem, že nasazení nových technologií v dohledné budoucnosti umožní lepší využití zbývajících 95 % energie z použitého jaderného paliva.
Ačkoli se diskuzi k jednotlivým příspěvkům podařilo všem zúčastněným zvládnout téměř bez emocí, jak k tomu vyzval hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček, ukázalo se, že nepřekročitelnou hranicí, za níž končí ochota úředníků diskutovat a začíná náplň jejich pracovních povinností, je usnesení vlády z roku 2002 o způsobu likvidace jaderného odpadu jeho trvalým uložením v hlubinném úložišti a s tím spojených časových termínech. To vše, s vědomím o moci státu rozhodovat o osudu obcí, nedovoluje žádné ze stran posunout řečnění na konferencích, ač sebevíce kultivované, z roviny nezávazného tlachání podřízeného s nadřízeným více směrem k dialogu. A tak alespoň účastníci konference mohli lépe poznat lidský druh, známý spíše pod mediální zkratkou aktivista či dokonce odpůrce. Obavy těchto jedinců, jak se ukázalo v příspěvcích, nepramení z nedostatku informací, a už vůbec nemohou být rozptýleny opakováním stále stejných replik ze strany zástupců státu. Protichůdné informace jsou naopak signálem o netransparentnosti rozhodování a nebezpečí, že nebude rozhodováno o skutečně nejbezpečnějším řešení, ale spíše o co nejlevnějším a politicky průchodném!
Prezentace z konference.
Kontakt pro média :
Jitka Kantová, skloart@skloart.cz, 603 818 185
